wz

Kerní víkend u Kačera

1. až 3. června 2012

O tom, že by nebylo špatné něco podniknout společně s ostatními chovateli kerníků se na výstavách a různých střetnutích hovořilo snad stokrát. Vždy to ale skončilo jenom poplakáním, že by to nebylo špatné, ale … Za první pokusy je asi třeba poděkovat Andree a Richardovi, kteří po krajských výstavách v Rybníkách udělali vždy nějaký sraz, případně Mikulášskou vycházku či vánoční putování.

V rámci loňských Rybníků jsme si v neděli na akci pořádané Luckou vyzkoušeli coursing, který s sebou přivezla z Bratislavy Dáša a potom i agility, které vedla Petra a Zuzka přímo na výstavišti. Tam padlo rozhodnutí, že se pokusíme zorganizovat setkání majitelů kerníků ve větším počtu a že se pokusíme připravit i vícedenní program. Naši kamarádi nám potvrdili, že by to nebylo špatné a že určitě přijedou.

Začátkem roku jsme se dohodli, že setkání opravdu chceme a že se do toho pustíme. Aby vůbec mělo smysl něco plánovat, bylo potřeba nejprve zajistit místo, kde by se setkání konalo a potom také zjistit, jestli kerňáci opravdu přijedou.

Všichni, co jezdíte po výstavách víte, že už dnes celkem není problém sehnat ubytování, kam si s sebou může vzít pejska. Když ale majiteli oznámíte, že těch pejsků může být 20 nebo i více, většinou se dozvíte to, co my. Že na to nejsou zařízení a že by to omezovalo ostatní ubytované atd. atd. Druhý problém byl, že je potřeba nějaké zázemí, kde by bylo možno uskutečnit program setkání, který jsme ale zatím měli v hlavě jenom rámcově. Tzn. místo, kde se psi budou moci volně pohybovat, kde bude možno postavit agiliťáckou dráhu, kde se bude moci udělat bojová hra pro děti a kde se budeme moci uchýlit pod střechu i se psy, pokud by bylo nepříznivé počasí.

Z toho tedy velice rychle vyplynulo, že pokud má být akce úspěšná, tak potřebujeme buď cvičiště pro psy s ubytováním nebo penzion někde široko daleko v lesích, případně nějaký kemp, kde ale ještě nebudou lidi. Což sami uznáte, není zrovna jednoduché hledat.

Děkujeme všem, kteří nám dodali náměty, adresy a odkazy, ale i po dvou měsících pátrání jsme nebyli schopni odpovídající místo nalézt. Buď byl problém s ubytováním (pod stany se nám zrovna moc nechtělo a předpokládám, že nejenom nám) nebo s prostorem pro psy, ale skoro vždycky s cenou.

Jako vždy pomohla náhoda. Když už jsme hledání prostoru a tím i naše setkání pomalu odpískali, tak na přelomu března se podařilo skoro nemožné.  Zákaznice, která pravidelně chodí na stříhání do našeho salonu Fencys, se při krášlení jejího psíka zmínila, že s manželem zakoupila kemp nedaleko Prahy, přes zimu jej dali dohromady a od 1. června začínají sezónu. Slovo dalo slovo, předběžně jsme se domluvili na možnost jeho zablokování na víkend a následující sobotu jsme se jeli na místo podívat. Kemp se nám moc líbil, v podstatě odpovídal všem našim požadavkům, a proto se celá akce rozjela.

Majitelé nám nabídli, že pokud obsadíme více než 3/4 kempu, tak nikoho dalšího nevezmou a vyhradí jej pouze pro nás. K dispozici jsme tak měli travnatý prostor uprostřed kempu, udírnu, ohniště, prostory dětského hřiště a tenisového kurtu. Čili ideální stav jak pro nás, tak pro účastníky našeho kerního víkendu.

   

   

Jediná nevýhoda byla, že už nám hořel termín. Jestli jsme chtěli využít nabídky na zablokování celého kempu, museli jsme rychle a určitě sdělit počty lidí a psů a zároveň i počty chatek. Tolik k vysvětlení, proč jsme na rozhodnutí o účasti a přihláškách trvali v tak šibeničním termínu. Ale bylo to o penězích a klidu, který jsme mohli mít.

Pro pořádání víkendu jsme si stanovili minimální hranici 15 psů. Horní hranice nebyla stanovena, pro méně nemělo cenu setkání pořádat, protože náklady na psa vzhledem k půjčovnému za překážky, sponzoringu krmení a dalším nákladům by byly nepřijatelně vysoké. Sice jsme všichni ochotni zaplatit 800,- za dvě minuty v kruhu na mezinárodní výstavěJ,  ale platit více než 300,-  za účast na víkendu se nám už zdálo moc.

O tom, že víkend bude, bylo rozhodnuto ještě ten den, kdy jsme nabídku vyvěsili na kerní web. Během jednoho dne se nám sešlo 12 přihlášek se 16 pejsky. Během dalšího týdne, po pár vysvětlujících mailech a telefonech, se nakonec přihlášený počet zastavil na 29 kernech, 1 briardovi, 13 dětech a 30 dospělých. Tento počet nás opravu velmi mile překvapil a bylo jasné, že si musíme dát záležet.

Vzhledem k počtu přihlášených jsme se s majiteli dohodli, že kemp bude blokován pouze pro nás. Tady pro vysvětlení – motorkáři, kteří se v kempu objevili na noc ze soboty na neděli, za námi přišli s žádostí o možnost přespání, neboť v Ovčárech byli na svatbě a nebylo tam pro ně zajištěno ubytování. Dohodli jsme se s majiteli kempu, že pokud se tam pouze vyspí, tak s nimi nemáme problém. Oni na oplátku – když v noci přijížděli do kempu – motory svých Harleyů vypnuli už před kempem a všechny motorky k chatkám dotlačili, aby nás nebudili J. Díky.

 

Tím byla nejdůležitější část – ubytování a cvičební prostory – splněna a začalo další kolo. Stanovit a připravit program, zajistit ceny pro účastníky, pokusit se sehnat sponzory, zajistit vše nutné a potřebné. Program se vytvářel za pomoci přihlášených, kteří nám zaslali svoje návrhy. Něco málo jsme my navrhli už na začátku, zbytek se doplňoval podle možností realizace. Věcí bylo připraveno opravdu dost, bohužel se na všechno samozřejmě nedostalo. Tímto se omlouváme, pokud se některá ze slíbených věci neuskutečnila, ale sami víte, že čas se nafouknout nedal. Vše, co nám k realizaci zbylo, se může použít příště.

Nakonec jsme se dohodli, že určitě bude nácvik a soutěž v agility, soutěže pro děti, soutěže pro majitele s pejsky a ukázka a poté nácvik figur z dog dancingu. V záloze bylo trimování, juniorhandling, workshop o focení a další soutěže.

Zajištění cen byl další úkol. Chtěli jsme na nich mít vyobrazeného kerníka společně s označením našeho, byť neoficiálního klubu. Nejprve jsme chtěli využít logo, které používá Richard u výstavy v Rybníkách, když nám ale oslovená firma nabídla možnost barevného tisku, využili jsme vlastních zdrojů a použili jsme fotografii naší Fencinky. Vstříc nám vyšla firma POHARY.COM z Jihlavy, která byla ochotná nám vyrobit kokardy, medaile a butony na zakázku. K tomu jsme z nabídky přiobjednali poháry, štítky a vše další potřebné. Zakázka přišla včas a v naprostém pořádku, ceny se snad líbili.

   

 

     

Sehnat sponzory bylo podstatně těžší. Tím spíš, že jsme na to měli v podstatě necelé dva měsíce. Oslovené velké firmy nás odmítli, protože mají sponzoringový plán, který se dělá rok dopředu. Takže u nich to zkusíme na podzim s výhledem na příští rok.

Uspěli jsme u „ŠKOLY PSÍCH SPORTŮ“ (www.skola-psich-sportu.cz), kam chodíme s Abygail s Ebony na agility a do psí školičky. Majitelka nám zajistila zapůjčení agility překážek na celý víkend. Tímto jí chceme moc poděkovat.

Dalším ochotným sponzorem se stala firma VELKOOBCHOD SALAČ (www.salac.cz). Regionální zástupkyni jsme kontaktovali na mezinárodní výstavě v Praze. Požádali jsme je o možnost vyrobení balíčků z jejich výrobků, které bychom společně s jejich materiály rozdali účastníkům setkání. Povedlo se, část obsahu balíčku byla z naší strany placená, část jsme dostali jako sponzorský dar.

PSÍ SALON FENCYS (www.salonpropsy.webz.cz) byl posledním sponzorem, který se postaral o financování  cen a upomínkových předmětů pro dětskou bojovou hru a ostatních nepokrytých nákladů.

    

Vzhledem k situaci, že kemp se nachází nedaleko honitby, kontaktovali jsme ještě dvě místní myslivecká sdružení, abychom zamezili případnému problému v případě, že by nám nějaký kerník v prostoru utekl. Rovněž jsme se dohodli na telefonickém dosahu s veterinárním lékařem v blízké Staré Boleslavi, pro případ, že by se některý z pejsků zranil.

Tím byly veškeré přípravy ukončeny a my jsme se mohli těšit na realizaci víkendu. Těsně před jeho konáním se nám ještě dohlásili dva další kerníci s páníčky, tak jsme se museli pokusit doobjednat ceny, dohlásit ubytování. Vznikl s tím trochu zmatek, který se ale nakonec vyřešil ke všeobecné spokojenosti.

Týden před víkendem jsme netrpělivě sledovali předpověď počasí, protože na něm samozřejmě velmi záleželo. Předpovědi nebyly nic moc, takže nám nezbývalo než doufat, že se meteorologové spletou jako vždycky. A super, vyšlo to J.

Jako první do kempu vyrazily Katka s Petrou a všemi jejich psy. Cestou se stavily v centrále firmy Salač, kde vyzvedly objednané balíčky. Do kempu přijely kolem poledne, vyzvedly klíče, ubytovaly se a nechaly vylítat psy. Hned po nich se objevili asi nejvzdálenější účastníci Dáša a Jindřich z Přerova. Pak postupně začali dojíždět další a další.

   

     

Po dohodě s majiteli jsme veškerou agendu návštěvníků přejali my, tzn. že recepce se udělala v naší chatě. Každý kdo přijel, se zapsal do knihy hostí, předložil doklad o vakcinaci pejsků, vyfasoval klíč od chatky a dostal na každého pejska „startovací balíček“, obsahující vzorek krmiva od firmy Salač, perníkovou kostičku a „hovníček“ spolu s butonem klubu. Pak si vybalil věci a s pejsky mohl na připravenou agiliťáckou dráhu, kterou Katka s Petrou mezitím postavily. Zatímco Katka dělala prezenci, Petra se věnovala pejskařům, nacvičovala s nimi jednotlivé překážky a radila co a jak. Díky.

Celé páteční odpoledne bylo věnováno nácviku agility, vysvětlování, jak naučit psa na skočky, tunel, slalom, jak ho vysílat na překážky, jak ho motivovat a odměnit. Prostě holky se nezastavily a vše uteklo hrozně rychle. Výcvik byl ukončen kolem 19. hodiny, všichni se rozešli do chatek nebo do restaurace či kiosku na večeři.

Večer byl o povídání a relaxaci. Sešli jsme se s kamarády, se známými i jsme poznali nové lidi. Bylo hezké pozorovat naše pejsky, kteří byli po příjezdu a při výcviku všichni na vodítkách, pak se majitelé postupně osmělovali a pouštěli je na volno. Výhodou kempu je totiž to, že je celý oplocen a psi skoro nemají možnost odtud někam utéci. Nakonec v kempu běhali volně úplně všichni, nebyl mezi nimi absolutně žádný problém, vše si vyříkali a vyjasnili v klidu, a ani pořadatelka nemusela nic řešit J. Bylo krásné pozorovat, jak se všichni chovají, respektují a vyjasňují si pozice, aniž by se museli napadnout nebo porvat. Byl to super večer jak pro nás, tak určitě i pro naše zvířata.

 

  

Sobota začala poměrně brzy, valná většina návštěvníků začala svoje kerníky venčit kolem 7 hodiny. Program byl naplánován od 9té hodiny, takže byl dostatek času na probuzení, hygienu, snídani nebo procházku okolo jezera nebo po přilehlém lese.

Začínali jsme závodem agility, který byl rozdělen na štěňátka, začátečníky a závodníky. Každá skupina absolvovala dva běhy, jejichž čas po přičtení penalizace se sčítal, a tak nám určil vítěze. Všichni účastníci agility dostali za účast diplom a tenisák, vítězové jako věcné ceny plaketky s označením umístění. Vzápětí po kempu běhalo nepočítaně psů s tenisákem v hubě J.

   

Agility jsme ukončili kolem poledne, všichni jsme si dali hodinku na oběd a krátkou relaxaci. Od jedné hodiny byl připraven závod pro děti, kterých se zúčastnilo 13 dětí. Byly vysílány na trasu postupně, některé vyrazily samy, některé (ty menší) s rodiči nebo sourozenci, některé si s sebou vzaly psí doprovod. Na cca kilometrové trase lesem bylo připraveno 10 dílčích soutěží, které byly jednotlivě hodnoceny a bodovány. Vítěze potom určil součet získaných bodů a času.

Soutěž začínala složením puzzle obrázku s kerníky. Na druhém stanovišti děti hledaly ve vymezeném prostoru kartičky pexasa, které musely zkompletovat. Dále byla stanoviště s poznáváním dopravních značek, plemen psů nebo státních vlajek. Zjišťovalo se, jestli děti umí hledat v jízdním řádu, znají morseovku, zda poznají jmelí a zda vědí, kde ho naleznou. Z pohybových dovedností nás děti přesvědčily, že zvládnou hod šiškami na cíl, umí skákat se švihadlem anebo umí rychle proběhnout slalom. Všichni na závěrečném vyhlášení obdrželi diplomy a medaile, vítězové věcné ceny. Věřím, že děti byly spokojené a že se s nimi vyřádili i dospělí, kteří nám pomáhali s realizací závodu. Moc jim děkujeme, bez jejich pomoci bychom samozřejmě nebyli schopni soutěž uskutečnit.

   

 

     

 

Po přestávce byla připravena soutěž pro páníčky a pejsky, která byla tentokrát o poslušnosti. Kerník bez vodítka doprovázel páníčka po předem určené trase, kde musel projít kolem talíře s krásně vonícím párečkem, zvládnout odložení, zatímco páníček házel balonkem na cíl, potom přeskočit jednu skočku a proběhnout tunel. Za ním na něj čekal přechod bublinkové fólie a tři květináčky, kde byl pod jedním schován opět páreček. Ten musel najít a potom doběhnout do cíle.

Donutit kerníka, aby si párečku na talíři nevšímal, byl opravdu nadlidský úkol, ale musíme přiznat, že někteří to opravdu dokázali. Jenom nevíme, jestli to nebylo proto, že třeba nemají rádi párky J nebo je majitelé před závodem nacpali k prasknutí J. Těch, kterým páníčkové už od startu nestačili, protože kerník zavětřil a pádil za dobrotou, bylo přece jenom více J. A byli i tací, kteří to vzali od startu přes talíř, k záložním buřtům a potom rovnou nakonec ke květináčům. Trasa netrasa, páníček nepáníček. Žrádlo je přednější. Vítězové soutěže opět obdrželi diplomy a jako věcné ceny poháry a balíček pamlsků od firmy Salač.

Jako poslední číslo sobotního programu byl maškarní karneval. Poctivě musíme přiznat, že to byl pro nás šok. Předpokládali jsme, že se ho zúčastní pár kerníků, ale v žádném případě nás nenapadlo, že na něj půjdou opravdu všichni. Navíc bylo vidět, že jste o maskách přemýšleli a připravovali je doma a že se nejednalo o improvizovaná řešení. Celým kempem se začaly rojit víly, lítat motýlkové, běhat stonožky, ježci, strašidla a další a další. Každá maska se individuálně převedla, páníček ji popsal a na závěr potom všichni na papírky napsali svůj tip na nejkrásnější masku a tři nejlepší podle výsledků byly vyhlášeny. Jednoznačně vyhrál ježek Gas od Petry, na druhém místě stanula lesní víla Agátka od Dany a na krásném třetím místě víla Ariela od Markéty. Vítězové za svoje krásné masky dostali na památku kokardy.

Karneval byl sobotním závěrečným bodem. Protože několik účastníků setkání bylo přítomno jenom na sobotu, případně už museli z kempu odjet, udělali jsme zároveň oficiální ukončení kerního víkendu s tím, že všichni zúčastnění dostali účastnické diplomy a účastnické poháry. Zároveň jsme také oslavili, že se Danaos stal poprvé otcem a že se narodilo osm nových krásných kerníčů.

Po večeři jsme se v celkem hojném počtu sešli tentokrát bez pejsanů, kteří po celodenní aktivitě v podstatě „umřeli“ v jednotlivých chatkách, u ohniště. Protože jsme se dohodli na táboráku, vyrazilo se do lesa pro dřevo. Pro všechny byly zajištěny špekáčky, ale postupně se u ohně objevilo množství různých pochutin a nápojů, které účastníci víkendu přinesli. Vévodil jim opravdu krásný a velice chutný dort ve tvaru kerníka, který přivezla Dáša až z Přerova.

Večer u ohně byl velice příjemný, všichni jsme si ho opravdu užili. U kytary jsme si opět připomněli kerní hymnu a samozřejmě množství dalších krásných písniček. Rozcházeli jsme se až po půlnoci, věříme, že všichni spokojení.

Po ranním venčení a individuální snídani jsme se opět sešli kolem deváté hodiny na poslední bod programu, kdy nám Bára s Getkou předvedla sestavu dog dancingu. Poté následovala instruktáž, jakým způsobem se jednotlivé figury nacvičují a kerníci si samozřejmě vyzkoušeli, jak by jim dog dancing šel.

Ukončení tábora bylo oficiálně ve 12 hodin, ale po dohodě s majiteli kempu jsme nemuseli chatičky vyklizovat a mohli jsme prostory využít i dále. Protože počasí bylo bez problémů, tak ti poslední z nás opouštěli kemp až po 16té hodině.

No a co na závěr? Za nás, za organizátory, si myslíme, že se kerní víkend povedl. Myslíme si, že prostředí autokempu Kačer bylo pro takovéto setkání ideální, počasí nám také vyšlo vstříc a provozní nedostatky se skoro nevyskytly. Samozřejmě nelze takovouto akci zabezpečit na 100%, vždy někdy něco zaskřípe, ale konec konců to byl první ročník, a proto víme kam zaměřit pozornost a můžeme se i poučit pro příště. Z ohlasů účastníků totiž vyplynulo, že pokud budeme tato akce i v příštím roce, tak rádi přijedou.

Jsme rádi, že se nám podařilo přilákat lidi se společnými zájmy, že jsme třeba našli a získali nové úspěšné závodníky (máme zprávy, že se dětem agility líbilo a že se po našem víkendu hlásí se svými kerníky do škol agility), že jsme si mohli popovídat, vyměnit názory a poznat další kamarády.

Jediné co se nepovedlo, je společná fotografie. Tak dlouho jsme ji odkládali, až jsme na ni zapomněli. Je to ostuda, moc nás to mrzí, ale snad se na nás nebudete zlobit. Snad se to povede příště.

Chceme poděkovat Petře a Báře za ukázky agility a dog dancingu a za pomoc při realizaci soutěží, dále všem, kteří nám na místě pomohli se závodem pro děti, sponzorům – Evě ze „Školy psích sportů“, firmě „Salač“ a firmě „Psí salon Fencys“. Velké díky patří také majitelům autokempu u Kačera, kteří nám vyšli ve všem vstříc.

DĚKUJEME!!!

P.S. A proč „Kemp u Kačera“?

 Kdybychom přijeli následující víkend, tak už tam krásný vybarvený kačer opravdu byl. V bazénku u trampolíny. Ale za nás byl ještě ve svém zimovišti, takže jsme museli vzít zavděk jeho sádrovým bráchou. J

Jo a domů jsme nakonec přijeli s jedním kerníkem navíc, za kterého moc děkujeme Klárce.

 J

Miloš + Katka